Jak stará je historie piva?
Obsah článku
Pivo pije rád snad každý. Není divu, zlatavý nápoj, po kterém je na světě trochu příjemněji, podporuje i společenskou konverzaci. Ale kde se pivo vlastně vzalo? Kdo ho ve světě vyráběl jako první a jak se šířilo? Pojďme se podívat na kloub historii jednoho z nejoblíbenějších nápojů v historii lidstva, kterému může i v moderní době máloco konkurovat.
První piva? Egypt a Mezopotámie
Egypťané a Sumerové. Ti jako první vařili pivo, dokonce už před více pěti tisíci lety, lidstvo ale podle archeologů zná tento nápoj mnohem déle – jen pro to není zatím dostatek důkazů. Ječmen, pšenice, ale také třeba různé bylinky pro dosažení hořké chuti. Pro ozvláštnění chuti se přidávalo třeba i ovoce. Egyptské „pivo“ bylo vlastně spíše kaše, která se srkala slaměným brčkem. Starověký Tibet zase znal přípravu domácího piva z rýže nebo kukuřice, tuto plodinu také hojně za účelem výroby alkoholu kvasily indiánské kmeny v Americe.
Římané považovali pivo za nápoj chudiny a barbarů, dílem i proto, že je tak rádi pili Germáni. V chladném prostředí severní Evropy se ale více dařilo ječmeni než vinné révě, takže tahle obliba je více než pochopitelná. Platilo to nakonec i pro Slovany, kteří jako první přidali do piva chmel.
Pivovary hlavně v klášterním prostředí
Původně se pivovarnictví drželo hlavně v klášterech, pověstní v tomto směru byli hlavně benediktinští mniši. Problémem někdy bylo i to, že se ječmene nebo pšenice často nedostávalo na výrobu chleba, protože se tyto plodiny spotřebovaly na pivo. Městské zákony často tento „nešvar“ upravovaly po svém. Šlechtici mezi sebou soupeřili, kdo uvaří lepší pivo a prodá více beček – a panovník pití piva samozřejmě podporoval, protože vybíral daně. Problém snad byl jen s mnichy, kteří se pití piva věnovali v míře větší než vrchovaté a nezvládali pak plnit své povinnosti. A pro zajímavost – vaření piva se ve středověku často ujímaly ženy, éra opravdu profesionálních sládků začala trochu později.
Historie samozřejmě pamatuje i pokusy o falšování piva, jeho nastavování vodou a tak podobně. Už Chamurappiho zákoník tyhle nešvary tvrdě trestal, v některých případech dokonce smrtí. Starověké i raně středověké pivo nevynikalo dlouhou trvanlivostí a bylo také často nefiltrované. Nejčastěji se vyrábělo takzvaným svrchním kvašením, k výrobě spodním kvašením se přistoupilo až v době takzvané průmyslové revoluce. V devatenáctém století se také začíná pivo lahvovat a stává se tak skutečně dostupným nápojem pro všechny.
Válečná éra bohužel pozdržela vývoj
První i druhá světová válka znamenala útlum ve vývoji v mnoha směrech, všestranná omezení se samozřejmě dotkla i piva. Výjimkou nebylo dostat v pohostinství po celé Evropě i „jen“ čtyř nebo pětiprocentní pivo, což si dnešní člověk asi neumí dost dobře představit. Moderní doba však pivu rozhodně přeje, můžete snadno ochutnat i zahraniční speciality, které jsou k dostání prakticky v každém supermarketu